Zamilovala jsem se do představy...

Zamilovala jsem se do představy o tom jaký jsi. Myslela jsem, že jsi jiný...

Že jsi víc živý a méně zahořklý. Míň pohodlný a víc bláznivý. Myslela jsem, že ti imponuje to jaká jsem a že mě budeš podporovat v tom abych zůstala taková. Ale spíš mám pocit, že tě to obtěžuje. Co bylo předtím řečí o tom jak se těšíš, že mi budeš vařit a jak upravíš recepty do veganský verze... a co bylo řečí potom ať začnu jíst vajíčka a jak nejde tohle a tohle, až bys byl ochotný něco zkusit. Doufala jsem, že mě budeš respektovat se vším co na mě je... ale tys mě chtěl hned začít upravovat... proužek, břicho, měla by ses obarvit... a ty vajíčka. 
A koukneme se na film v angličtině i když jsi věděl, že tomu nebudu rozumět. A "Nemám ráda syrovou cibuli"... "Bude jí tam jen trochu". To pohoršení, že neznám japonskou báseň. Nesmyslné rozčílení nad instagramem. Rozčílení v autě, když řidič před námi udělá něco co ty děláš taky. 
A moc nechápu tvůj smysl pro humor... někdy se začneš bláznivě smát, ale mě to spíš přijde jako výsměch. 
A proč ta otrávenost nad tím, že si chci vypít kávu na zahradě,? Znechucenost tím, že jím trávu?
Zahazovat vajgly přes plot je v pořádku?
A pohrdání mými bývalými, nesmyslná žárlivost. 

Myslela jsem, že jsme stejný, že máme stejný názory... ale už si to nemyslím. A nějak už je s tebou nemám chuť sdílet. Protože ty máš jen svou nezpochybnitelnou pravdu. 

A ty poslední dny... Máš špatnou náladu. OK. Nechceš komunikovat. OK. ... ale nepřijde mi moc fér, prostě přestat odepisovat. Poslat pár vět o tom, že ti není dobře, že chceš klid a že se za pár dní ozveš až ti bude lépe... byl by to velký problém?

Možná jsou to všechno jen hlouposti, ale já se prostě necítím šťastná. Nemám pocit, že mi ta tříhodinová cesta stojí za to... Sex je super, ale potřebuju i trochu něhy, zájmu a pochopení. A praštěný nápady. 

Možná jsme neměli možnost se pořádně poznat, ale já už teď vidím spíš negativa než pozitiva... místo toho abych se vznášela na obláčku zamilovanosti... což by po dvou měsících asi ještě mělo být. Nějak už necítím tu blízkost. 

Nechci tě měnit... jsi takový jaký jsi a je to tvůj život. Ale pro mě je to takhle neudržitelný. Už určitě i sám vidíš, že jsem často rejpavá a protivná. 

Od začátku jsme věděli, že nechceme dělat kompromisy.