Priority?

Měla bych si srovnat priority. Uvědomit si, co je pro mě důležité a na čem v mém životě skutečně záleží. Zjistit co v životě potřebuju a proč... jaké lidi v životě potřebuju a kolik času jim skutečně chci věnovat... kdo jsou ti nejdůležitější? Jaké činnosti MUSÍM dělat abych mohla existovat a abych se cítila dobře. 

Mám pocit, že je v mém životě nějak moc lidí. A já pořád mluvím, všechno opakuju mnohokrát a hlavně řeším nejvíc chlapy... a už mě to vyčerpává. Nechci aby se většina mých myšlenek točila jen kolem mých vztahů a pseudovztahů, zahrnujích sex. 
V poslední době hlavně ten jeden nový vztah, který mi připlul do života... a najednou mi někdo další zabírá čas i mysl. A já se zase cítím ztracená a nevím co chci, jestli jeho chci... přemýšlím jaký mi to přináší výhody, což samo o sobě není moc dobrý přístup, a ještě horší je, že žádný nenacházím. Ale teď mi chybí a chci aby tu byl... chci ho poznat víc, ale mám pocit, že to nejde, protože je daleko. A prostě nevím co s tím, vyčerpává mě to... 
Na jednu stranu mi můj singl život vyhovoval, protože jsem měla všechno a nic mě nevázalo... mohla jsem si dělat co jsem chtěla a s kým jsem chtěla. Ale stejně občas-často přišly ty myšlenky... "Když já bych chtěla s někým být, jakože doopravdy"
A teď tu někdo jakože doopravdy je a já stejně nejsem spokojená. 

Ten pocit, že chci vyhovět všem, nechci nikoho naštvat, chci aby všichni okolo mě byli spokojení... a pocit, že všichni jsou důležitější než já. Unavuje mě to, ale nevím jak se toho zbavit. Nechci se rozhodovat podle toho abych nikoho nenaštvala... kromě sebe. Já naštvaná být můžu, páč na mě až tak nezáleží. 
Proč je mi tak hrozně nepříjemný říct NE? Ne, já nemůžu... Ne, já nechci. Proč nemůžu být šťastná když si chci udělat něco po svým? Proč mám tendence se podvolit i když se mi to příčí a všechno ve mě křičí... proč mlčím a jen ustupuju? 
Protože ani na jedný straně mi není dobře... když se zachovám sobecky necítím se líp. Jak kdybych se neustále musela rozhodovat mezi tím co chci já a co chtějí ostatní... a žádná z variant nebyla správná. Možná jen menší zlo.

Proč sama sebe nepovažuju za důležitou? Jako bych ani neexistovala. 

Chci si sem napsat věci který jsou pro mě důležitý... to čemu bych doopravdy měla věnovat energii, protože bez toho nemůžu žít... bez pořadí.

- Cítit se dobře ve svém těla - zdravě jíst a hýbat se... taková klasika, ale fakt je to důležitý, protože, když mi není fyzicky dobře tak nemůžu řešit nic moc jinýho.

- Práce - protože mě živí a mám ji ráda, mám ráda ty lidi tam, ale měla bych trochu omezit klábosení a řešení mých osobních věcí s nimi. Né nesdílet vůbec nic, ale prostě hlavně dělat svou práci a být užitečná. Všichni mají svoje životy a svoje blízké přátele. Je krásný, že tam všichni máme tak hezký blízký vztah... ale na mě už je to moc lidí, se kterými sdílím v podstatě skoro všechno ze svého života. 

 - Týnečka - Moje láska a přesně ten člověk, se kterým sdílím svůj život... člověk, který o mě ví snad všechno.

- Přátelé a rodina - protože jsou součástí mého života a mám je ráda, jsem s nima ráda. A i když se nevídáme tak často, tak vím, že tu jsou... a ten pocit potřebuju k tomu abych věděla, že nejsem sama... že mám s kým jít na koncert, mám komu říci o pomoc... mám s kým být, když nechci být sama. A že každé mé já má někoho s kým bude samo sebou.