JEN V MÉ HLAVĚ
10 oblastí k zamyšlení
Rodina a přátelé
I když mám pár velmi dobrých přátel a v rodině dobré vztahy, často mám pocit, že mi nikdo nerozumí a cítím se tak nějak opuštěně. Jako bych byla na všechno sama. Postrádám nějakou spřízněnou duši... někoho kdo sdílí mé názory někoho s kým bych mohla mluvit o věcech, které mě zajímají a trápí bez toho abych...
Je tohle tělo moje?
Necítím se býti dostatečně inkarnována do svého těla. A čím jsem starší tím je to horší. Mám pocit jako by se moje duše vznášela těsně vedle mého těla. Tuhle jsem seděla ve vlaku a protože venku už se setmělo pozorovala jsem svůj odraz v okně. Sledovala jsem svou tvář, vlasy...každý detail. Dívala jsem se na ten odraz jako by...
??
Tvrdím, že nemám ráda lidi, ale nemám ráda sebe. Nemám ráda toho člověka, kterým jsem. Protože je cizí. Nevím kdo jsem. A přitom jsem nesmírně egoistická a sobecká. Trávila jsem moc času ve své hlavě a absolutně jsem se tam ztratila. Vím jaká bych chtěla být... a nelíbí se mi, že taková nejsem.