Partnerství nebo boj o moc?

27.10.2016

Jak fungují běžné partnerské vztahy? Je to soužití plné lásky nebo jen boj o moc. Boj, který vyhrává ten, "kdo má rád méně". Jeden druhého se snaží ovládnout, řídit a upravit ho k obrazu svému. 

V lepší případě, se ti dva neustále na něčem dohadují a snaží se skloubit své odlišné názory na cokoliv. A snaží se najít KOPROMIS. Tedy dohodu na základě ústupků. Výsledek je tedy ten, že ani jeden nebude spokojen. "Ale náš vztah přeci stojí za občasné ústupky."... "Vztahu je třeba něco obětovat."...Opravdu? Opravdu je nutné přinášet oběti? Proč by po Vás chtěl, ten kdo Vás miluje, nějaké oběti? Chcete po svých dětech nebo přátelích aby se Vám obětovali? 

Potřebujete mít někoho vedle sebe? Někoho o koho se můžete opřít? Nepotřebujete! Když začnete milovat sami sebe, budete si věřit. Jakmile si totiž budete myslet že partnera POTŘEBUJETE, tak se na něm stanete závislí. A závislost není dobrá. Pro nikoho. Ztratíte svou osobnost, protože se tomu druhému ve všem podřídíte a přizpůsobíte. Budete se chovat tak jak chce on a možná časem zapomenete, že i vy po něčem toužíte. Partnerovi všechno odpustíte, protože ho přeci nechcete ztratit. 

Nebo můžete být ten druhý v takovém vztahu...Víte, že Vás ten druhý potřebuje, že Vám všechno promine. Můžete si tedy dělat co se Vám zamane... můžete se bavit, užívat si života, možná být i nevěrní a chovat se k partnerovi lhostejně nebo ošklivě... protože víte, že Vám to odpustí. Nemůže přeci bez Vás být. Jste "ten, kdo má rád méně" a to přináší jisté výhody. 

Rozdíl mezi tím, kdo potřebuje a tím, kdo využívá nemusí být tak markantní. Partneři si tyto role mohou vzájemně přehazovat. Chvíli je "u kormidla" jeden a chvíli druhý, ale oba chtějí vztah řídit. Podmanit si toho druhého. 

Ale kde je tady LÁSKA???? Když jeden "potřebuje" a druhý "využívá"... Ani jeden nemiluje.

A pak je tu ŽÁRLIVOST. "Kdo nežárlí, ten nemiluje." Slyšela jsem mnohokrát tuto větu. A myslím, že je to přesně naopak: "K žárlí, ten nemiluje". Nemůžete žárlit na někoho koho milujete. To prostě nejde. Pokud žárlíte, znamená to, že toho druhého chcete vlastnit a mít ho jen pro sebe. To není láska.

Určitě mají ta Vaše partnerství i mnoho praktických výhod...třeba, rozdělení finančních náklady na bydlení a život obecně, pomoc si s úklidem domácnosti, vařením, doprovod na společenské akce, zahřívání postele, semtam dáreček, pohlazení a milé slůvko... A co za to všechno nostanete? Sex nebo jinou službu či věc, ale ne lásku. Tu totiž nejde získat žádnou protislužbou.

A pak stejně jdete za svými přáteli, postěžovat si jaké to máte s partnerem těžké. A víte proč jdete za přáteli? Protože tam je ta skutečná láska. Přátelé jsou tu vždy pro Vás, vždy Vám rádi pomohou, vyslechnou Vás a rozveselí. A milují Vás takoví jací jste, nechtějí Vás předělat a nechtějí aby jste se jim podřídili. Když máte společnou cestu, tak jdete spolu... pokud ne tak se rozdělíte. Každý máte své životy. Nemusíte spolu trávit celé dny, ale víte, že přátelé tam někde jsou a že Vás mají rádi. Nejste na sobě závislí a přesto jste spolu. 

Respekuji Vaše vztahy. Domluvili jste si jejich pravidla a se trestáte se za to, když je porušíte. I když nechápu proč jste si takové vztahy zřídili a ani za nic bych tak nechtěla žít, protože přináší více bolesti než radosti. 

Zkuste o tom popřemýšlet a neubližujte si. 
Žijte s radostí a láskou. Opravdovou láskou.

M.